Kostýmy pro orientální tance
Je to téměř na rok přesně, co jsme si společně s Olgou Wardou a Hankou Khalidou poprvé sedly v indické restauraci na jídlo a já jsem jim vysvětlila svůj nápad dát dohromady knihu, zaměřenou nikoli na historii a teorii orientálního tance, ale zcela prakticky na kostýmy. Knihu, která by zodpovídala opakující se otázky začínajících tanečnic. To, že jsme se zrovna my tři sešly v jednom městě považuji za takové to znamení osudu, že věci se stávají tak, jak mají být. Khalida jako akční člověk znala spoustu lidí, dovedla svým obchodním šestým smyslem odhadnout reálnost zamýšleného projektu, jako taneční lektorka měla informace o historii orientálního tance a praktické zkušenosti, co studentky potřebují, navíc byla majitelkou spousty profi fotek, které tak našly další uplatnění. Olga Warda studovala historii a teorii orientálního tance pod vedením egyptského lektora, takže jsme měli podklady pro věcnou správnost textů ze zdroje co možná nejbližšího arabské kultuře; dlouhodobě vystupuje ve vyráběných kostýmech a stejně jako Khalida má mnoho praktických zkušeností se studenty vlastní taneční školy. Navíc pravidelně vystupuje a úspěšně soutěží na mezinárodní scéně, takže může fundovaně hodnotit trendy v orientálním tanci a porovnávat zahraniční scénu a naše taneční prostředí.
Základem knihy je zejména velké množství kvalitních fotografií. První studiové focení jsme podnikly s Jirkou Tvarohem. S přibývajícími nápady ale přibyly i další požadavky. Ty odskákal hlavně druhý fotograf Daniel Král. Na něho zbylo fotit ta těla bez hlavy a hlavy bez těla a pupíky a podprsenky a zadky a taky mraky detailů výšivek a jiné záživné věci. Zbytek fotek jsme porůznu vyprosily z archivů jednotlivých tanečnic.
Protože jsme se snažily celý projekt do poslední chvíle ututlat, aby nám někdo se zázemím sponzorů nevyfoukl téma a nezrealizoval ho rychleji, snažily jsme se do toho nezatahovat příliš mnoho lidí. Došlo i k situaci, že se rozhodovalo, jestli některé kostýmy ušít extra pro účely knihy nebo jestli se přiznat a někde požádat o fotku. Vyhrála varianta, že budeme šít ... takže se tým rozrostl ještě o švadleny a modelky. A pak už se "jen" ty desítky stránek textu proškrtávaly a proškrtávaly. Nejhorší práce ze všeho. Všechno se vám zdá podstatné a důležité a víte, že máte limitovaný počet stran a při nejlepší vůli se to nemůže vejít.
Odevzdání rukopisu vyšlo do bláznivého období, kdy jsme všechny tři cestovaly. V té době jsme ocenily výhody internetu a sociálních sítí ... lítaly mezi námi emaily a vzkazy, kdekoli se nám podařilo se připojit a pak už jsme jen trpělivě čekaly, kdy se rukopis dostane ke grafikovi a nám se vrátí první zlom k autorské korektuře. Jako vždycky, když máte na něco šibeniční termín a opravdu ho potřebujete stihnout, věci se stanou napínavými a ještě napínavějšími, protože všechno závisí na někom jiném. A nakladatelství nás nechalo relaxovat a nabírat síly až do konce léta. Období autorských korektur bylo o to šílenější. Celou noc pročítat, psát poznámky, opravovat, aby to ráno mohlo jít zpátky. Zjistit, že sice grafik opravil jednu věc, ale tím způsobil něco jiného. Sem tam sem tam - autoři- nakladatelství, autoři - nakladatelství; jak na tenise. V tu dobu nás také napadlo dodat ilustrační fotografie do textů první, teoretické poloviny. Rozeslaly jsme SOS emaily, kde jsme se snažily získat kvalitní fotky do jednoho nebo dvou dnů. Opět sehrálo roli Wardy dobré jméno v zahraničí, že s námi byli zahraniční tanečníci ochotní komunikovat a maximálně ochotně nám vyšli vstříc.
A pak už jen drobná adrenalinová vsuvka s obsazeností kapacit tiskáren a olalaa ... dítko je na světě. Vysněné, vydřené, hýčkané a rozmazlované. Doufáme, že bude užitečnou součástí vašich knihoven a vaším načasovým společníkem.
Děkuji nejen mým partnerkám Olze Wardě a Hance Khalidě, ale i všem ostatním, které jsme do celého projektu zatáhly a bez jejichž přispění by realizace této knihy nebyla možná. A nejvíce ze všeho mé rodině, která to se mnou trpělivě táhne, podporuje mne a dělá mi bezpečný přístav a pevné zázemí, i když rozhodně nemůže říct, že mají normální maminku.
P.S.: ilustrační fotky jsou z prezentace knihy 3.11.2012 na Aiwa!festivalu, kde Olga Warda, Aysha a studentky studia Farha uspořádaly módní přehlídku handmade kostýmů. Foto: 2x Daniel Král , 1x Terka Drábková